NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ze seznamu loňských restů je třeba čas od času umazat nějakou tu položku, a tak si dnes prosvištíme sólovou prvotinu kytaristy NEVERMORE Jeffa Loomise „Zero Order Phase“. Že má rychlík Jeff moc rád CACOPHONY nikdy nebylo žádným tajemstvím. Ani se nijak netajil myšlenkou pojmout dvě neskutečné jízdy pánů Jasona Beckera a Martyho Friedmana („Speed Metal Symphony“ a „Go Off!“ z let 1987 a 1988) jako hlavní zdroj inspirace pro debut. Plus další podobné klasiky žánru, nejen od téhle povedené dvojice, pochopitelně. Ovšem žádné kopírování se konat nebude, jde skutečně pouze o lehké „načuchnutí“ (které se jen tu a tam přihlásí silněji v uších těch, co mají tato alba sježděná nahoru dolu), což musí být jasné každému, jen co se na něj vyvalí úvodní „Shouting Fire At A Funeral“, která jakoby NEVERMORE z oka vypadla. Jde tedy o pokračování v odkazu s vlastní ksichtem a (nejen zvukovými) výdobytky doby. Potud tedy velká spokojenost s drtivou většinou alba. Kdo hledá nedostatky, najde fakt, že ač Loomis na nahrávce nenechal (na rozdíl od dua Becker/Friedman) žádného zpěváka vydat ani hlásku, přece jen je výsledek někdy až zbytečně blízko domácím NEVERMORE, což je pro sólovou nahrávku přece jen krapet svazující, a taktéž i skutečnost, že přes hostující hráče (producent Kernon, Jarzombek, O´Brien a další) to celé zní jednokytarově. Jedna hlava, jeden rukopis, kterému by volná ruka druhého stejně nadaného strunoběžce určitě prospěla. Ale nechápejte mě špatně, „Zero Order Phase“ je hodně příjemná nahrávka člověka, co přesně ví co chce a má to v hlavě (i rukách) dobře srovnané. A vezmeme-li navíc ještě v úvahu, co za nudné onanie běžně vydává většina „kapelových“ sekerníků, vyjde nám, že se Jeffovi práce podařila, no… chvalitebně.
7,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.